Med lze rozdělit do tří základních kategorií: květový, medovicový (lesní) a smíšený (obsahuje jak květový, tak medovicový med). Pojďme si jednotlivé druhy přiblížit – možná vás překvapí, odkud včely získávají tzv. lesní med.
Květový med vzniká z nektaru nasbíraného včelami z květů rostlin. Podle původu nektaru se květový med dále dělí na druhový:
Medovicový med, známý také jako lesní, vzniká z medovice – sladké šťávy, kterou produkují mšice živící se mízou listnatých i jehličnatých stromů, nejčastěji smrků a jedlí. Mšice využijí potřebné složky a zbytek vyloučí jako medovici, kterou včely sbírají a zpracovávají na med. Medovicový med má výraznější chuť a zůstává déle tekutý.
Pastovaný (někdy nazývaný pastový) med vzniká řízenou krystalizací. Některé medy krystalizují velmi rychle a ztvrdnou, což ztěžuje jejich konzumaci. Při pastování se med mechanicky míchá, čímž se krystaly zakulatí a vznikne jemná pasta, která se dobře roztírá. Nejčastěji se pastuje květový nebo smíšený med. Do pastovaného medu se nic nepřidává – jde pouze o mechanické zpracování bez příměsí.
Plástečkový med je med uložený přímo v panenském díle, které včely vystavěly. Dříve, než se začal med vytáčet, se med z plástů vymačkával nebo přežvykoval i s voskem.
Rozhodující je doba kvetení jednotlivých rostlin. Každá rostlina kvete v jiném období, což umožňuje včelaři med třídit. Při kočování za konkrétní včelí pastvou lze získat jednodruhový med.
Například v dubnu a květnu kvete řepka. Včelař umístí včelstva ke kvetoucím polím, čímž zajistí vydatnou snůšku. Po odkvětu řepky vybere medník a vytočí čistý řepkový med.
